Konala se netradičně v Brně. Důvodem byla rekonstrukce výstaviště v Olomouci. Pravidelný čtenář ví, že jsme v druhé polovině roku skoro nevystavovali. Proč? Protože se Aronovi v první polovině roku velmi dařilo a v několika evropských státech získal 2-3 čekatelství na titul šampiona.
To se týká také České republiky. Do mezitřídy mohl Aron nastupovat ke konci roku 2010, tedy v době, kdy se již v naší republice žádná výstava nekonala. Proto svůj první český CAC obdržel až v roce 2011.
Česká republika nemá standardní systém získávání zemského šampionátu. Není tedy potřebné časové období 366 dní mezi prvním a posledním obdrženým CAC, ale je to získání 4 CAC během dvou kalendářních roků.
Takže pro Arona byla „Olomoucko-Brněnská“ národní výstava první možností k dokončení českého šampionátu. Přihlášeno bylo 33 leonbergerů, což je velice slušný počet. Do třídy vítězů byli hlášeni tři startující. Úspěšný Bady od Bezdinky, kterého známe a se kterým Aron střídavě úspěšně bojuje. Druhým hlášeným byl pro nás neznámý český šampion Bergan Bohemia Qwerty.
My jsme přijeli raději obytným autem a o den dříve, tedy v sobotu pozdě odpoledne. Klidně nás pustili na parkoviště do areálu, kde končili závěrečné soutěže. Na ty jsme se šli s Aronem podívat. Jeli jsme jen sami dva. Ferdík s paničkou zůstali doma, že prý je nutné odstrojit stromeček. A tak jsme vlastně ušetřili za parkovné, protože jsme v neděli neplatili a nikdo po nás nic nechtěl.
Rozhodčím byl p. Václavík, který je sice přísný, ale objektivní a svá rozhodnutí hlasitě do publika komentuje. Možná právě jméno rozhodčího způsobilo ten slušný počet startujících.
V mezitřídě nastoupil jediný startující, mohutný Highlander vom Kloster Larch. Jenže se panu rozhodčímu na něm něco nelíbilo a obdržel VD. Nastupovala třída otevřená. Bylo by s podivem, kdyby jí nevyhrál Capucino. Je to krásný pes, který sbírá vavříny skoro na každé výstavě. Sice na první pohled trochu pohubl, ale při jeho mohutnosti to skoro nevadí. Pokud konečně přijde pravá zima a nabere trochu více zimní srsti, bude akorát.
Potom jsme šli my. Jenže jsme byli v kruhu jen dva. Aron a Bady. Bergan se nedostavil. Stačil nám tedy na druhém místě Res. CAC k dokončení titulu „ Český šampion“. Aronovi již něco ze zimní srsti narostlo, ale přes velkou snahu nemůžeme docílit toho, aby pár kilo přibral. Všechno vyběhá.
Ale Bady také nevypadal tak impozantně, jako na naší klubovce, kde nás porazil. Standardní prohlídka a naše prosba p. Václavíkovi o záznam do zubní karty. Musíme se přiznat, že tu první, od tří německých rozhodčích, jsme někde ztratili. Takže máme novou potvrzenou od obou německých rozhočích z Kasselu a chyběl nám třetí podpis. Aron má zuby vzorové, takže to bylo bez problémů.
Potom tedy pár koleček a Aron vrátil Badymu poslední porážku, když obdržel CAC. Hned jsme šli znovu o národního vítěze a jediným soupeřem byl Capucino. A na Capucina nyní nemáme. Takže Aron byl poražen psem, který nakonec celkově zvítězil, když ve finále Capucino obdržel BOB.
Aron tedy dokončil svůj osmý šampionát, z toho svůj třetí dospělý. Pro méně znalé je třeba uvést, že šampionát rodné země je důležitý k zjednodušenému získávání některých šampionátů vzdálenějších zemí, se kterými má ČMKU uzavřenou tzv. reciproční dohodu. Seznam těchto zemí je na stránkách ČMKU.