Kdo jsme my

Dobrý den, zdraví Vás rodina Zemanova: Josef a Jana jsou manželé. Vychovali jsme dva syny Dalibora a Ondru, jenže ti vyrostli, mají už vlastní životní a rodinné plány. Nyní jsou naší největší starostí i radostí pejsci. Josef si přál vždy velkého psa, jenže jsme bydleli v činžáku uprostřed města Plzeň a to by nebylo pro velkého psa asi dobré.

V roce 1997 jsme si pořídili nedaleko Plzně domek se zahradou a také našeho prvního čtyřnohého přítele. Jakou zvolit rasu? Existuje vůbec pes, který by vyhovoval všem členům rodiny? Ano, je to leonberger! Nepotřebuje dlouhý výcvik, miluje celou rodinu, není agresivní a přitom velmi dobře hlídá.

Náš první pes

Argo Me- Dojet se stal okamžitě součástí naší rodiny. Všechny leonbergří vlastnosti splňoval dokonale. Ostatní rasy se nám sjednotili v obecný pojem „pes“, takže pro nás od té doby existuje pouze leonberger a potom ti ostatní psi. Po šesti letech jsme uvažovali o koupi kamaráda pro našeho Arga, a také jsme si ho pořídili.

Alex B. Bora z Milotiček byl naším druhým leonbergerem. Bohužel byl a už není. Je to jako u lidí někdo žije velice dlouhý, ale nezajímavý život, jiný má život kratší, intenzivnější, naplněný. Lexík, jak jsme Alexovi říkali, nežil dlouho, zato si života velmi užíval. Jezdil s námi na dovolené, doprovázel nás v létě i v zimě všude, kde to bylo jen možné. Svému páníčkovi přinesl mnoho radosti z úspěchů na výstavách po celé Evropě. Reprezentoval české leonbergery např. i ve Skandinávii, nebo v Anglii na výstavě Craft’s, která je zapsána v Guinnesově knize rekordů, jako největší výstava psů na světě. V mnohých zemích leonbergera z Česka ještě nikdy na vlastní oči neviděli. Stal se 21 násobným šampiónem, tedy počtem titulů nejúspěšnějším leonbergerem na světě. Byl velkým cestovatelem a miloval dobré jídlo. Měl 51 potomků, takže jeho krev stále ještě žije. Lexíkovi jsme pořídili o vánocích r. 2005 kamaráda z Německa. Záměrem bylo přivézt cizí krev, nepříbuzného pejska.

Ferdinand Freiherr vom Himmelwald vyrostl ve velikého krásného kamaráda s úžasnou povahou. Bohužel se potomků nedočká, protože nemohl být uchovněn pro vadu chrupu. Ale i to se stává. Ferdík, jak mu říkáme, byl od malička domácí mazel, miláček, náš nejhodnější leonek. V roce 2007 přibyla do rodiny také jedna psí holka, dcera Lexíka z druhého vrhu jeho potomků.

Celesta Najmurská cesta, která dříve bydlela u našeho kamaráda. Cilka, jak na ní voláme, zdědila po svém otci lásku k cestování i k žrádlu. Stala se úspěšnou na výstavách doma i v zahraničí, odkud si přivezla spoustu krásných ocenění.  Zúčastnila se skoro 50-ti výstav a nepoznala jinou známku, než výbornou. Stala se sedminásobnou šampiónkou, čtyřnásobnou klubovou vítězkou a vítězkou mnoha  dalších výstav. Cilka byla vždy hyperaktivní leonbergřice a zároveň ženská se vším všudy, která se nikdy nenechala odbýt.

V roce 2009 jsme založili chovatelskou stanici „From Leo’s Home“ a Cilku nechali nakrýt krásným šampiónem z Německa. Povedlo se, Cilka zabřezla a přivedla na svět štěňátka. Po dohodě se Cilka vrátila do svého původního bydliště u naší spřátelené rodiny. Bylo to dobré rozhodnutí. Trochu byly s našimi pejsky potíže, neboť žárlili, nemluvě o hárání. To neznamená, že jsme se jí zřekli. Zůstala stále naše a tím i možnost s námi cestovat a jezdit případně na výstavy spolu se svojí dcerkou Betynou (Allis). Ale to je zatím napsáno jen ve hvězdách. U nás zůstal zase pejsek. Ano historie se opakuje.

Aron From Leo’s Home je vnukem našeho Lexika. Po své matce, ale asi i po Lexíkovi zdědil lásku k cestování, k dobrému jídlu, pejsek, který se od malička uměl ozvat a prosadit. Velice tolerantní Ferdík ho zpočátku ignoroval, ale potom se stali nerozlučnými přáteli.